Kultura

Grammy 2011: co skutečně stojí za poslech

Sošky s gramofonkem už znají své majitele. Nablýskané limuzíny, rapeři se zlatými řetězy, pohublá Adele a tryzna za Whitney. Kromě středního proudu, kterého jsou plná rádia, se ale vyhlašují i další kategorie, mnohem zajímavější. Kdo tedy v roce 2011 podle rozhodnutí členů akademie vydal nahrávky, které stojí za poslech?

 

The Mosaic Project

(nejlepší jazzové vokální album)

 

Terri Lyne Carlton je jazzová skladatelka, producentka a bubenice. Hrála třeba s Dizzy Gillespiem, Herbieho Hancockem nebo Joe Scofieldem. První nominaci na Grammy získala už v roce 1989 za album Real Life Story, na které napsala většinu hudby a kam přizvala ke spolupráci takové těžké váhy jako Carlose Santanu nebo Wayne Shortera. O více než dvacet let později nominaci proměnila za podobně koncipované album The Mosaic Project – mozaika stylů, hudebníků a písní s různým žánrovým nádechem na jazzovém základě. Vřele doporučujeme.

 

 

Corea, Clarke & White: Forever  

(nejlepší jazzové instrumentální album)

 

Chick Corea je americký jazzový pianista a skladatel, jedna z největších současných jazzových legend. Grammy už získal v roce 2006 za album Ultimate Adventure, nicméně gramofonků má za různé „pohostinské“ vystupování, produkci či nahrávací počin doma již více – celkem 18.  Album Forever nahráli ve třech spolu s  basistou Stanleym Clarkem a bubeníkem Lenny White a pokud si ho pořídíte, dostanete celkem dva disky s osmnácti skladbami – standardy a úpravami Coreových vlastnách skladeb – které hrála trojice na turné v roce 2009.

 

 

 

 

 

Tedeschi Trucks Band: Revelator

(nejlepší bluesové album)

 

Skupina vznikla v roce 2010 v Jacksonville, kdy  kytarista Derek Trucks a zpěvačka Susan Tedeschi rozpustili svoje vlastní kapely a rozhodli se spojit. Nejen jako hudebníci, ale i jako muž a žena. Vzhledem k tomu, že už za rok získali Grammy za album Revelator a že manželství podle všeho klape, bylo to očividně (a ušislyšně) správné rozhodnutí. Společně se objevili také na albu Herbieho Hancocka The Imagine Project – účast na takovém albu je také „jistá známka kvality“. Následující píseň Midnight in Harlem je jednoduše nádherná.

 

 

 

 

 

Béla Fleck: Life in Eleven

(nejlepší instrumentální skladba)

 

Béla Fleck je americký hráč na banjo. Jeho celé jméno zní Béla Anton Leoš Fleck a rodiče mu dali křestní jména podle skladatelů Bély Bartóka, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Není divu, že se z malého Bély stal hudebník, akorát výběr nástroje je trochu podivný. Alespoň se z něj stal pravděpodobně nejlepší banjista všech dob. Skladba, za kterou získal cenu Grammy, ukazuje, že banjo není určený na „drhnutí“ do dixieladnu, ale že je to mnohovrstevný jazzový nástroj.

 

 

 

Gustavo Dudamel: Brahmsova symfonie č. 4

(nejlepší orchestrální nahrávka)

 

Venezuelský dirigent Gustavo Dudamel je teprve 31-leté „zázračné dítě“, které diriguje již od svých dvanácti let. Letos jeho umění ocenili i akademici, kteří mu za živou nahrávku Brahmsovy symfonie č. 4 z Walt Disney Concer Hall v Los Angeles věnovali zlatý gramofonek. Tento rozčepýřený temperamentní dirigent je známý i svým bouřlivým projevem na pódiu, jak dokládá i následující video, na kterém hraje Dvořákovu Novosvětskou přímo papežovi Bendediktu XVI. Kompozice veledůstojného papeže a čertíka Dudamela je velmi legrační – zvláště úvodní záběr.

 

 

 

Doporučujeme

domácí-kinosál-dolby-atmos-5.1
vifa-helsinki-přenosný-bezdrátový-reproduktor

Facebook

FULLSTARS LOVE

Fullstars.cz Copyright Fullstars s.r.o. Všechna práva vyhrazena | website by LBWorks | web crafted by 2046 | RSS