Rozhovor

Mapping: umění, nebo reklamní trik

 

Rozhovor s Amarem Mulabegovičem ze studia Macula, které promítalo na pražský orloj i liverpoolskou Liver Building.

 

Mapping označuje promítání videa na prostorové objekty. U těch největších projektů jde třeba o budovy – kostely, muzea či nákupní centra. Mapping můžeme chápat jako umělecký směr, stále častěji se ale videonistalace ve veřejném prostoru využívají i jako reklamní médium. Jedním z nejvýznamnějších průkopníků tohoto žánru v celosvětovém měřítku je české studio Macula, které si  jméno udělalo především velkolepou projekcí na orloj Staroměstské radnice při oslavách výročí šesti set let od jeho postavení nebo instalací u příležitosti otevření nového muzea města Liverpool, kdy sérii projekcí navštívilo přímo na místě zhruba 60 000 lidí, a další statisíce lidí si videa z instalací prohlédly na internetu.

 

O nejzajímavějších mappingových projektech, filosofii a budoucnosti tohoto žánru jsme si povídali s jedním ze zakladatelů studia Macula – Amarem Mulabegovičem.

 

Mapping je poměrně nový směr, který je založený na složitém programování a technologiích. Vy jste ale původně začínal s plátnem a štětcem…

Na střední škole jsem se věnoval informačním technologiím, ale protože mě nejvíc bavilo kreslit, šel jsem po maturitě studovat na UMPRUM obor malba. Po dvou letech jsem zjistil, že to v ateliéru nefunguje podle mých představ, proto jsem odjel do Berlína, kde jsem se věnoval novým médiím. Školu jsem pak dokončil v ateliéru grafického designu a nových médií u Petra Babáka. Moje potíž s malbou je ta, že tradiční obraz je statické médium, jenže já mám rád pohyb, časovou rovinu, a to se u obrazů těžko dosáhne. Svoje obrazy jsem proto tvořil třeba tak, že jsem do nich zabudovával nějaký mechanismus, díky kterému by se v něm najednou začalo něco hýbat.

To mi připomíná střelnici na pouti, kde se začnou hýbait postavičky, když se do nich trefíte ze vzduchovky.

To je něco jiného. Tam je ta mechanická stránka přiznaná. Obraz od člověka vyžaduje, aby se před ním zastavil, nechal ho na sebe působit a pak šel zase dál. Nikdo ale nečeká, že se obraz najednou začne pohybovat. Já se snažil toho diváka znejistit, vytrhnout ho z jeho očekávání. Takhle uvažuji i v životě, často se snažím popírat sama sebe, to, co dělám. Nedělá mi problém zničit nějakou svoji práci, o které nejsem přesvědčený, a začít znovu a jinak.

Když jste se pak začal věnovat novým médiím, vlastně jste spojil oba své obory – programování i výtvarné umění.

Svět tradičních výtvarných technik jsem opustil a začal se věnovat grafice, dokonce jsem se chvíli i jako grafik živil. Často jsem chodil na taneční party a zaujal mě VJ-ing, tedy mixování videí do hudby. Je to něco podobného, co dělají „dýdžejové“, akorát se světlem a videem. Působilo to na mě ale moc „psychedelicky“, samé smyčky a barevné tunely, chyběl mi v tom nějaký přesah, příběh. Proto jsme založili studio Macula. S Honzou Šímou jsme si začali hrát s videem a já si po čase uvědomil, že mapping  je přesně to, co jsem chtěl vždycky dělat. Animace je podobná malování, zatímco promítání umožňuje zprostředkovat pohyb, o který mi vždycky šlo.

Začátky ale byly podle všeho dost punkové. Jak vlastně probíhal váš vývoj od prvních experimentů s videem až po projekci na Staroměstskou radnici?

Začínali jsme doslova a do písmene v popelnici. Vybírali jsme kontejnery a hledali polystyrénové výstelky krabic, do kterých se balí elektronika. Mívají nejrůznější tvary, ze kterých jsme skládali sochy, na které jsme si zkoušeli promítat. To bylo někdy v roce 2008. Veřejně jsme poprvé promítali na festivalu Sperm v Abatonu, což bylo dost fiasko, ale pak jsme začali účinkovat na VJ večírcích, promítali jsme na klub Aeroport v rámci MFF Karlovy Vary nebo na festivalu Street for Art na pražském Jižním městě. Když se nám podařilo v říjnu roku 2010 realizovat projekt na Staroměstské radnici, byl to naprostý průlom nejen pro nás, ale i pro mapping jako žánr. I podle statistik z internetu je vidět po té pražské akci boom mappingu v celosvětovém měřítku. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme se dostali tak brzo k tak velkým projektům.

 

Po mappingu pražského orloje si u vás liverpoolská radnice objednala instalaci u příležitosti otevření nového muzea. Co se tedy v Liverpoolu dělo?

V Liverpoolu otevřeli muzeum věnované historii města, kde je třeba expozice o Beatles. Zároveň se slavilo stoleté výročí budovy Liver, což je 90 metrů vysoká věž z roku 1911, která byla až do třicátých let největší mrakodrap světa a dnes je součástí zóny chráněné UNESCO. Nové muzeum a Liver Building stojí proti sobě, proto jsme vymysleli, že se bude promítat na obě – když skončí jeden mapping, lidé se prostě otočí. Akce trvala tři dny, uskutečnili jsme tři projekce, každý den jednu. Předpokládalo se, že celkem přijde 20 000 lidí, ale nakonec jich projekce vidělo třikrát tolik.

Jak probíhá produkce takové akce? Při mappingu potřebujete spoustu vybavení, to  máte vlastní, nebo si je půjčujete?

Vlastní vybavení nemáme a ani nechceme. Pořizovací ceny jsou obrovské, jeden promítací přístroj o světelném výkonu 35000 ANSI Lumenů bez objektivů stojí tak dva a půl milionu korun a my v Liverpoolu potřebovali čtyři. Jsou to silnější přístroje, než jaké se používají v kinosálech, třeba IMAX používá přístroje s výkonem tak 22000 lm. My ale spolupracujeme s firmou AV Media, která nám i umožňuje si všechno vybavení u nich ve skladu vyzkoušet. Spolupracovali s námi i na projektu Staroměstské radnice, vzájemně si důvěřujeme. Zvuk potom zajišťovala místní firma, která zvučí třeba koncerty Paula McCartneyho, takže naprostá špička.

Existoval při organizaci akcí nějaký rozdíl mezi českými a anglickými spolupracovníky?

V Anglii bylo všechno daleko profesionálnější. Neexistovalo, aby někdo řekl, že něco nejde nebo že je v něčem problém. Řekli jme jim, co přesně potřebujeme a oni se jenom zeptali: „OK, stačí to přivézt zítra v sedm ráno?“ U některých složitých věcí jsme si až mysleli, že si z nás dělají legraci, ale ono to tam pak skutečně ráno stálo připravené. V Česku je všechno daleko složitější.

 

 

Jak dlouho trvá příprava tak velké akce, jako byla Praha a v Liverpool?

Projekt má vždycky několik stádií, přípravnou a realizační. Snad nejtěžší je zařídit všechna povolení, instalace vstupuje do veřejného prostoru a vy tak potřebujete spoustu razítek. Administrativu kvůli orloji jsme řešili asi čtyři měsíce, samotná animace nám trvala měsíc. Liverpool se začal připravovat v listopadu, realizace proběhla na konci července, poslední dva měsíce jsme pracovali v kuse někdy i osmnáct hodin denně. Mezi tím jsme si ještě odskočili do Dubaje na jeden menší reklamní projekt.

Video mapping může být umění, ale také reklamní médium. Vznikají společnosti, které se na výrobu světelných billboardů zaměřují. Předpokládám, že Macula je pro zadavatele reklamy zajímavá a že takové nabídky dostáváte také.

Rozhodně nechceme skončit jako reklamní firma. Když už nějakou zakázku vezmeme, tak se primárně snažíme vizuálně obohacovat prostor, ne „tlačit“ daný produkt. Zadavatelům vždy řekneme, že buď to uděláme po svém, nebo vůbec. Už takhle nás reklama znásilňuje na každém rohu, není třeba do ní ještě zapřáhnout žánr mappingu. Při zakázce v Dubaji jsme se ale samozřejmě nakonec neubránili tomu, aby se na konci lahev s limonádou neobjevila. Ale i při takové práci se snažíme o nějaký přesah, odkaz na historii, předání informace. Zadavatelé na to ale moc neslyší, v mappingu pochopitelně vidí hlavně reklamní trik.

Na čem pracujete teď?

Také na reklamě. Nemůžu ale prozradit, jak přesně to bude vypadat a o co se jedná. Proběhne to v březnu na Strahově a promítat se bude na vysoké větrací šachty strahovského tunelu.

Kromě těchto obřích instalací se Macula věnuje i menším, ale stejně zajímavým projektům. Z poslední doby mám na mysli například instalaci Archifon v rámci prosincového Festivalu filmové animace v Olomouci. O co šlo?

Na Archifonu pracoval druhý člen Maculy Dan Gregor a jednalo se o společný projekt s Tomášem Dvořákem (Floex). Byla to interaktivní instalace v odsvěcené kapli Božího těla, kterou dnes využívá Umělecké centrum Univerzity Palackého. Kaple se přeměnila v obří hudební nástroj, který návštěvníci ovládali laserovým ukazovátkem. Když namířili na nějaký tvar – sochu, pilíř, okno – tak se ozval zvuk. Současně byla v provozu čtyři ukazovátka, takže lidé mohli mixovat hudbu společně. Mělo to obrovský úspěch, lidé stáli frontu a nechtěli ukazovátka pustit z ruky.

Nedovedu si představit, jak se promítá na zakřivený objekt. Signál z projektoru musí přece nutně deformovaný. Jak zařídíte, aby byl obraz ostrý třeba při projekci na klenbu?

Není možné nastavit hloubku ostrosti, která by se přizpůsobovala zakřivení, takže to ovlivníte jenom tím, kolik projektorů použijete a kam je postavíte. Problém s Archifonem byl v tom, že na něj nebylo dost peněz, takže se svítilo jen jedním projektorem a ne šesti, jak by bylo potřeba. Ta kaple je navíc moc malá, takže projektor stál blízko a špatně se ostřil. V takovém případě jde o kompromis, něco bude vždy rozmazané, otázkou je spíše, co přesně a jak moc. Na druhou stranu nás na mappingu tohle vymýšlení technických řešení „na koleně“ nejvíc baví. Při práci na malých a špatně financovaných projektech vymyslíte často překvapivá řešení, která žánr mappingu posunují dál.

Kolik podobný studií jako je Macula na světě existuje? Máte nějakou konkurenci, která by se vám vyrovnala kvalitou či zkušenostmi?

Dříve jsem mappingovou scénu sledoval, ale teď ztrácím přehled, protože už to nestíhám. Mapping se v posledních málo letech obrovsky rozšířil, už není problém udělat třeba guerillovou akci, kdy zaparkujete auto před banku, něco na ni promítnete a za hodinu to visí na youtube. S kvantitou ale pochopitelně upadá kvalita. Podle mého odhadu je skutečně kvalitních studií na celém světě méně než deset, ovšem většina z nich dělá komerční věci a na těch instalacích je to poznat. Chybí v nich estetický přesah, rozpoznatelný rukopis – je to jenom komerce, ale kvalitně provedená.

 

Děkuji za rozhovor. Pokud vás zajímají další informace a videa z projektů studia Macula, podívejte se na stránky www.themacula.com

 

 

< >
mapping_1
mapping_2
mapping_3
macula_slide

Doporučujeme

vifa-helsinki-přenosný-bezdrátový-reproduktor
domácí-kinosál-dolby-atmos-5.1

Facebook

FULLSTARS LOVE

Fullstars.cz Copyright Fullstars s.r.o. Všechna práva vyhrazena | website by LBWorks | web crafted by 2046 | RSS