Hudba

Deep Purple: Rockové concerto

 

V dalším díle o hvězdách showbyznysu, které se chtějí vyrovnat skladatelům vážné hudby,  se seznámíme možná s nejpozoruhodnějším projektem – rockovým concertem.


V roce 1969 se kapela Deep Purple pustila do zvláštního projektu, který posléze vyšel pod názvem„Concerto For Group And Orchestra“. Kromě zmiňované skupiny v něm výraznou roli sehrál Royal Phiharmonic Orchestra pod vedením dirigenta Malcolma Arnolda. Na hardrockovou kapelu to byl opravdu odvážný krok – rockoví fanoušci vrtěli nevěřícně hlavami, zatímco účinkující umělci se během vystoupení ironicky pošklebovali nad snahou mladých rockerů vyplodit napodobeninu klasického – i když moderního – rockového opusu. Doba byla jiná. Filharmonik by tehdy účast na takovém ponižujícím představení odmítl, dnes hraje, kde se dá, jen když dostane zaplaceno.

Concerto For Group And Orchestra zkomponoval tehdejší klávesák Deep Purple Jon Lord, který se nikdy netajil tím, že obdivuje vážnou hudbu a jazz. Jiný tehdejší člen kapely, kytarista Ritchie Blackmore, dodnes  ke středověké hudbě inklinuje a nechává se volně inspirovat církevními módy. Dnes je jeho dílo považováno za průkopnické, byť o umělecká hodnotě se dá spekulovat. Dají se tu najít harmonické postupy, které vzpomenou na filmové příběhy o Sindibádovi, ale v některých pasážích jsou slyšet melodické motivy z tvorby Antonína Dvořáka. Nedostatkem je striktní rozdělení na složku orchestrální a rockovou.

Úvodní First Movement (Moderato – Allegro) má okolo 20 minut – tak dlouho netrvá ani většina z děl Gustava Mahlera. Využívá formy concerta grossa, kdy se střídá orchestr se sólovými hráči – zde jsou tím myšleni Deep Purple. Ke klasickému concertu grossu to má ale daleko, protože náhlé onanistické vpády kytarových sól se vymykají danému žánru a zbytečné improvizace nejsou v souladu se skladbou. Kdyby byla věta o 10 minut kratší, témata by byla pro posluchače daleko čitelnější.

 

Druhá část Second Movement (Andante) se nese v pomalém tempu (kontrastně k první větě), je výjimečná svým lyrickým charakterem i tím, že v ní dostal prostor zpěvák Ian Gillan (mimochodem první Ježíš v muzikálu Jesus Christ Superstar). Deep Purple pak vpadnou do poklidné části klasickým blues rockem a tím celou větu zakončí.

Třetí věta Third Movement (Vivace – Presto) je v rychlém tempu a odpovídá formě concerto for orchestra jednotlivými exhibicemi členů skupiny. Nahrávka je pak doplněna o čistě rockové skladby Wright That Neck a Child In Time, které s orchestrem nemají nic společného.

 

V roce 1970 Los Angeles Philharmonic Orchestra pod vedením Lawrence Fostera uvedl opus ještě jednou, poté zájem o podobné projekty upadl. Až k 30. výročí (1999) Deep Purple znovu oživili Concerto a vydali na DVD (In Concert With The London Symphony Orchestra. S množstvím hostů a absencí původních členů kapely připomínal večer spíše muzikálové gala, kde měly navrch rockové věci Deep Purple s plytkými aranžemi . 

 

Doporučujeme

domácí-kinosál-dolby-atmos-5.1

Facebook

FULLSTARS LOVE

Fullstars.cz Copyright Fullstars s.r.o. Všechna práva vyhrazena | website by LBWorks | web crafted by 2046 | RSS