Film / Kultura

Do kina na film Poslední rodina!

Režisérský debut třiatřicetiletého Jana P. Matusyznskiho Poslední rodina je brutálně realistická sonda do rodinného života na prostoru dvou malých panelákových bytů. V jednom bydlí postarší malíř svoji ženou, videokamerou a dvěma skuhrajícími babkami, v tom druhém jejich problematický syn, který se každou chvíli pokouší o sebevraždu více či méně vykutalenými způsoby.

Většina z nás asi nikdy neslyšela o malíři Zdislawovi Beksinskim, představiteli polského surrealismu. Poslední rodina je biografický film, který zkoumá právě Beksinskiho život a to po dobu třiceti let. Zajímavé na něm je to, že se v zásadě vůbec netočí kolem jeho díla, nýbrž – jak napovídá název filmu – kolem života jeho rodiny, kterou po dlouhá léta reálný Beksinski natáčel při oslavách, ale i hádkách a pohřbech, na svoji videokameru. Úvodní scéna filmu je až prvoplánově šokující, ale když dvaasedmdesátiletý Beksinski popisuje novináři sadomasochistickou sexuální fantazii s robotickou Aliciou Silverstone, film vás samozřejmě ihned zaháčkuje. Poté se vrátí v čase, do roku 1977, kdy rodiče Zdislaw se Zophií doprovází svého pološíleného syna Tomka do jeho prvního bytu. Dawid Ogrodnik, představitel maniodepresivního Tomka, Vás zkraje ohromí svojí přesvědčivostí, a talent, který v průběhu dvou hodin filmu prokáže na hysterických, zoufalých, ironických i vtipných scénách, nás přinutil těšit se už teď na jeho další film. Neméně výtečný je známý polský herec Andrzej Seweryn (Schindlerův seznam) v roli malíře Berksinskiho, který kontrastuje se synem až patologickým klidem a apatií. Aleksandra Konieczna jako zakřiknutá matka, poslední spojující článek rodiny, sice ve filmu nemá, stejně jako ve vlastní rodině, mnoho prostoru pro vyjádření, ale stačí jeden geniální rozhovor se synem o lásce a štěstí, aby bylo jasné, o jak skvěle napsanou a zahrnou postavu se jedná. Film by na jednu stranu mohl být svižnější a sevřenější a pro fanoušky klasického vyprávění se Poslední rodina může zdát poněkud rozplizlá. Na druhou stranu ale film není nudný už kvůli své unikátní formě, která mísí skvělou kameru (záběry na sídlištní chodníky jsou přímo hypnotické) s  Berksinskiho neobratnými home-videi, plnými ztřeštěného zoomování na vlastní odraz v zrcadle. Tato intimita, zachycená v kulisách sedmdesátkového umělohmotného nábytku, v doprovodu bezvadně vybrané hudby, tvoří tolik strhující atmosféru jinak komorního snímku.

Doporučujeme

domácí-kinosál-dolby-atmos-5.1

Facebook

FULLSTARS LOVE

Fullstars.cz Copyright Fullstars s.r.o. Všechna práva vyhrazena | website by LBWorks | web crafted by 2046 | RSS