Film / Kultura

Odměřená a přesto brutální Thelma

Chladnokrevný erotický horor plný lesbických doteků a náboženské symboliky lze bezesporu považovat za filmovou událost letošního podzimu. O pozornost křičí Thelma od prvních vteřin: klasickou všeříkající scénu, kde vezme táta syna poprvé na lov a formuje tím jeho výchovu, vykloubil norský režisér Joachim Trier do obrazu otce mířícího puškou – namísto na jelena – své dcerce do hlavy. Muž sice nevystřelí, ale zmatek a znepokojení, který ve vás úvodní scéna zasadí, už se vás po následující nervydrásající hodiny nepustí.

Norský režisér Joachim Trier a jeho dvorní spoluscenárista Eskil Vogt jsou známí svými komorními a vždy precizně režírovanými filmy, jako je Repríza z roku 2006 či Oslo, 31. August z roku 2011. Před dvěma lety měl premiéru Trierův první anglicky mluvený film, Louder Than Bombs, který ale sklidil poněkud vlažnější ohlas. S Thelmou se režisér vrací zpět k rodnému jazyku a stejně jako u jeho předchozích děl se většina filmu odehrává skrze pečlivě vystavěnou atmosféru (a skvělé řemeslo) spíše než přehnané drama. Kolik se toho totiž reálně odehraje ve filmu Thelma je až absurdně nejasné. Thelma je studentka prvního ročníku univerzity v Oslu, chytrá a půvabná, ale velmi uzavřená do sebe, čemuž se nedá příliš divit vzhledem ke zvyku jejích hluboce věřících a zásadových rodičů s ní každých pár hodin telefonovat a kontrolovat její rozvrh hodin nebo nově uzavřená přátelství na Facebooku. Thelma se ale brzy kontrole rodičů vymaní a vysokoškolský život si začne užívat (nebo lépe řečeno snášet) hodně osobitým způsobem. S narůstající panikou dává průchod svým stále častějším záchvatům, které mají nevysvětlitelnou příčinu, se strachem ze sebe sama pozoruje nadpřirozené jevy, které ji obklopují, a s nekontrolovatelnou sexuální frustrací se zamiluje do přitažlivé, bezstarostné Anjy, se kterou začne prožívat podivně slastný románek vrcholící erotickou scénou v norské opeře. Thelma se v podstatě z filmu o těžkém dospívání postupně přesouvá někam do hororově žánrových končin, náboženských, možná čarodějnických otázek, to všechno s hrůzným odstupem a ledovým klidem, který se dostavuje zejména díky citlivému a civilnímu hereckému projevu obou hlavních protagonistek. Nejednoznačná a značně symbolická druhá polovina filmu může být buď dechberoucí anebo otravná, rozhodně však otevírá prostor pro diskuzi a navíc nabízí možnost, že horory nemusí vždy končit špatně.

Doporučujeme

domácí-kinosál-dolby-atmos-5.1

Facebook

FULLSTARS LOVE

Fullstars.cz Copyright Fullstars s.r.o. Všechna práva vyhrazena | website by LBWorks | web crafted by 2046 | RSS