Držitel devatenácti Grammy ve dvanácti samostatných kategoriích dal dohromady novou hvězdnou kapelu a výsledek je víc než uspokojující. All-star formace, v níž účinkují saxofonista a basklarinetista Chris Potter, bubeník a dlouholetý spolupracovník Antonio Sanchez a kontrabasista Ben Williams, vydala pod hlavičkou Unity Band album plné soudobého jazzu, který překračuje škatulku protivného mainstreamu.
Pat Metheny zopakoval se svou doprovodnou kapelou vše, s čím slaví úspěchy již od 70. let. Eponymní debut sestavy zní velice pružně, vlní se s lehkou dynamikou v africkém stylu a žánrově fušuje do všech možných odvětví. Je tu dřevní folk, keltské barevné melodie, non-jazzové nuance s takřka veselou popovou energií. Co ale dělá z desky nadčasovou nahrávku, je ona pověstná muzikantská chemie, s níž Pat Metheny umí tak dobře pracovat.
Elitní kliky jazzového světa s nováčkem Benem Williamsem podávají nevšední výkon – na jednu stranu je tu cítit rutinní zkušenost zmiňovaných a tradiční jazzové cítění z 60. let, na druhou stranu dojde k lámání chleba v čistě fantazijních improvizacích, kdy klasicky psané balady vyruší bopové variace nebo swingová nálada. Metheny maluje barvy jako Picasso, střídá elektriku s akustikou, s blues & funkovou odlehčeností odpovídá Potterovu klarinetu nebo Williamsově latině. Všichni zúčastnění jsou nebojácní improvizátoři, budují silná a smysluplná sóla libovolné délky a s orchestrální epickou šíří se nebojí žádných hranic, přičemž po hudební stránce jsou si všichni rovni jak bohové na Olympu. Sem tam na vás vykoukne nejisté ticho mezi stopami, Methenyho záliba v pestrých detailech je tu víc než hmatatelná. Unity Band má nakročeno k slibným zítřkům, zcela jistě se nejedná o jednorázový projekt, přičemž ambice získat další Grammy tu hrají vedlejší roli.