Nová koncepce popu Animal Collective trhá hudební škatulky na kusy. Jako kdyby Pink Floyd začali hrát garážový rock. Do hranic racionality buší kladiva dadaismu a surrealismu a v takto vzniklém psycho kotli se chaos zase mění v řád; ale trochu jiný, než byl původně. Vítejte ve světě Animal Collective.
Centipede Hz je deska plná nesourodých vzorců, v rámci kterých se brilantně spojuje nespojitelné, jako když sčítáte jablka a hrušky, přitom se ale pod slupkou elektronicky nahoněných groove beatů jedná o jednoduché písničky. Chemická reakce mezi členy Avey Tareem, Panda Bear, Geologist a navrátivším se Deakinem je stále aktivní, takže kapela nabízí bouřlivou směs ambientu, art rocku a minimalizovaného freak folku, to vše s pompou, jako kdyby se Pink Floyd vrhli na garážový rock.
Tancují se šamanské tance za doprovodu skákavých vokálních linek a zrychlené rytmiky, jen vzácně na vás vykouknou známé sladkobolné písně, které se ledabyle transformují do zoufalé melancholie. Organický electropop tu zvukově koketuje s Flaming Lips, Mercury Rev či pošahanou Björk. Jindy ze z bestií Animal Collective stávají duchovní pastýři, kteří jednoduchou hudební formou předvádějí líbezný psycho kotel, který kdosi okořenil špetkou extáze, aby se nám lépe tancovalo.
V písni Monkey Riches zní kapela jako futuristický folklór, který s rockovou přímočarostí útočí na solar svou neo-psychedelií, skladba Pulleys nás pak ukolébává lámanými beaty a podmanivou pentatonikou. Centipede Hz nenechá nikoho na pochybách, že ambient-pop převlečený do experimentálního rocku, umí znít tvrdě jako od funky basáka, který rve struny snad i svými zuby, zároveň ale dovede i pohladit na duši svou na nic si nehrající jednoduchostí. Jak je slyšet, taneční hudba se dá dělat i jinak.