Někteří svoji drogovou éru nepřežili, jiní ano. Do druhé kategorie patří legenda Andre Williams, který překvapivě míchá tradiční americké R&B s jazzbluesovou psychedelií.
Tady se jde až ke kořenům. Na první poslech Life překvapí svojí garážovou syrovostí a punkovou revoltou, na druhou stranu je cítit starodávné blues, jehož atmosféra pohlcuje celé album. Andre Williams svým psychedelickým hlasem, jemuž razantně (ne)prospělo drtivé období chlastu & drog, tvoří podivuhodné figurace – od klasického rocku, jazzu, soulu až po povrchní funk. Skloňují se zastaralá padesátá léta, podmanivé šedesátky, prostor dostávají ale i 80. léta svoji zvonivou hrou a majestátností.
Williams vypravuje táhle a s patosem. Vytváří pomalé blues, od něhož se čeká ironický aplaus, kterého se ale zpěvák nikdy nedočká. Desert show ilustruje prapodivná souhra soul vokalistů, dřevní basa i psychedelická kytara. Lo fi, v němž zazní i trubka, klavír, syntezátory nebo varhany, je špinavé až běda, pokroucené do politických komentářů (za všechno může Obama) a sarkastických poznámek. Kombinace dřevní archaičnosti a moderního garážového punku se Williamsovi vyplácí každým taktem a je s podivem, jak to starému pardálovi šlape. Úvodní Stuck In The Middle by si s přehledem mohli vypůjčit Leonard Cohen nebo Joe Cocker. Někteří veteráni prostě umějí stárnout.