Že bravurní jazzové intimní improvizace jde vytvářet jen ve dvou, potvrdili saxofonista/flétnista Charles LLoyd a klavírista Jason Moran. Hagar´s Song je krásná a zároveň znepokojující deska od začátku do konce.
Hvězdné duo se umí vyvarovat veškerého klišé. Moranův klavír není jen pouhou rytmickou složkou, ale svými kudrlinkami dodává charisma celému albu, které není trapné v idylických harmoniích. Hagar´s Song empaticky vzpomíná, láskyplně vzdychá a bluesově. Saxofon nebo flétna je tu oproti poklidnému pianu v neustálé konfrontaci – nervózně kouše do dlouhých klavírních prodlev, které v tu ránu přebírají hybné velení a frázovitě sdílí předepsané hudební schéma. Je tu vše, co má pravá jazzová deska obsahovat: sladkobolný lyrismus, bebopové rytmické kejkle, strašidelná atonální sóla i blažený únik před světem do nitra skutečných melodií. Bolestné akcenty v sobě nesou soucitný podtext – Lloyd věnoval tuto dílo svým předkům (prapraprababičce), kteří trpěli pod bičem otrokáře – nečekejme ale žádné elegie nebo ódy, vše podléhá civilnímu zvuku i vystřízlivěním nad sebou samým. Hagar´s Song je hluboké album, které se nepotřebuje schovávat za jakýkoli koncept.