Po dvaadvaceti letech vydali My Bloody Valentine v pořadí teprve třetí album. Neuvěřitelné stalo se skutkem. Vyznavači shoegaze směru se mohou tetelit blahem.
My Bloody Valentine aktivitou nikdy zrovna nehýřili. Dohromady se dali už v roce 2007, stihli odehrát několik koncertů a tajemně zůstávali v anonymitě, co nejdéle to šlo. Kult se holt musí kout, dokud má ještě co říct. A v případě My Bloody Valentine není nouze o neskutečnou skutečnost, experimentování s beaty i disharmonické prodlevy, v nichž se ukrývá znepokojující zoufalství. Jako tomu bylo v případě Loveless, i nyní nás čeká trip po mdlých samplech, v nichž zní neduživý vokál a kytary se houpají v podezřelých harmoniích. Pohřbený zpěv nese v sobě tajemství, padá do ušních bubínků jako kapky vody a čeří hladinu neskutečnými smyčkami a stereotypem.
Skladby jsou melodicky složité, neuchopitelné. Zvukový chaos se mění do akordických sekvencí, hypnoticky matoucím kouzlem nabízí zběsilou jízdu po pokřiveném breakbeatu. Jestli něco My Bloody Valentine zvládají na jedničku, je to moment překvapení, kterým ohromují track po tracku. Nemotorný rytmický nepořádek ale podléhá jasnému syžetu, v němž drum´n´base & alternativní rock tvoří nový hudební svět. Nad mbv stačí jen bezradně žasnout.