Jimi Hendrix zcela jistě patří k nejpilnějším muzikantům současnosti. Posmrtná alba vydává častěji, než kdyby byl ještě naživu. People, Hell And Angels je dalším důstojným zářezem v diskografii největšího kytaristy všech dob.
Není již žádným tajemstvím, kdo se stará o Hendrixovu pozůstalost, vdechuje jí nový život a vyhledává nové a nové interpretace dnes již známých skladeb. Producent Eddie Kramer s kytaristou v každodenním kontaktu, nahrával kdejaký fragment, který si Jimi mimoděk přehrával. Hendrix svůj nástroj zkrátka miloval a People, Hell And Angels je jen jasným důkazem toho, kam by se psychedelický bluesman vydal dál po hudební stránce. Kolekce dvanácti písní mapuje poslední etapu Hendrixovy tvorby – jeho snem bylo vytvořit pestrý big band, jimž by se oprostil od předešlého strohého syrového zvuku. Podporován spoluhráči Buddym Milesem (bicí) a Billy Coxem (basa) vymýšlel podivuhodné skladby, šel za hranice tradiční kytarové hry i bluesových sól.
Dával prostor i jiným nástrojům, jako je tomu v Let Me Love, kterou okořenil saxofon svým dodekafonickými vzlety, bez námahy zapojuje do jednolité hudební řeči trubky, klávesy, perkuse i druhou kytaru (Mojo Man). Jistě, nečekejte, že by stejně jako na předchozí desce Valleys Of Neptune objevily úplně nevydané písně. I zde najdete šarmantní Izabellu, bluesový opus Hear My Train A Comin´ nebo dřevní Earth Blues, které spatřily světlo světa nedlouho po Hendrixově smrti. Novinka se ale nese ve zcela jiném, pestrém i logicky zmixovaném provedení.