Jde taneční elektronika skloubit s invenčním jazzem nebo prog rockem? Francouzské duo se o to pokusilo a výsledek obstál na výbornou.
Nejsou to komiksoví Kiss, za kterými se hnali novináři na každém kroku, aby odhalili pravé identity členů kapely. Jsou to paradoxně taneční Daft Punk, kteří ze svého převleku – robotických helem – udělali doslova vlastní marketingový mýtus. A co víc, na aktuální nahrávce najednou nevycházejí ze své předešlé tvorby, naopak se ve studiu obalili haldou doprovodných nástrojů, kvůli čemuž Random Access Memories zní svěže a o poznání kreativněji. Samplery nahradily skutečné nástroje a tradiční taneční hudbu posunuli k synth-jazzu a dokonce k art rocku. Funkové vlivy čerpají z minulého století svoji hloubavou rétorikou – tady se potkává minulost s budoucností a Daft Punk na tom jenom vydělávají. Hledají přesně opačné klišovité cesty k vlastnímu úspěchu? Jestli indierockové kapely čím dál více koketují s dance styly, zde se děje přesný opak. Discové rytmy si uchovávají svoji fyzickou podstatu, spacerockové postupy, obalené jazzovou improvizací a mluveným slovem (Giorgio by Moroder), pulsující basové linky i melancholické beaty – tomu se říká pravý postmodernistický komerční guláš. Je jasné, že Random Access Memories je zatím vrcholné dílo celého tanečního stylu. A že nejlépe bude fungovat i bez extáze naživo, o tom rozhodně není sporu.