Sólová alba řadových členů slavných kapel bývají předem určena ke kritickému zatracení. V pořadí druhé album kytaristy Pearl Jam ovšem toto tvrzení vyvrací.
Nečekejme tradiční sofistikovaný grunge ze Seattlu. Po poslechu Moonlander lze konstatovat, že tato sesbíraná kolekce písní, jež měl Stone Gossard poschovávané v šuplíku přes deset let, se přibližuje k tomu, co dělá punkový bard Paul Weller. Už od prvního zářezu I Need Something Different je jasné, že kytarista/zpěvák to myslí smrtelně vážně. Samozřejmě, bluesrockové kořeny Pearl Jam tu jsou hmatatelné na sto honů, ale přímo ve svém dřevním a přitom barevném pojetí. Skladby mají spirituální nádech jako legendární projekt Temple of the Dog. Co ale dělá Moonlander pestrou nahrávkou, je barevné nástrojové obsazení – velké lyrické myšlenky zjemňuje doprovodný klarinet či hravý klavír, jako by zemitý blues rock válčil s vesmírnými aranžemi. Druhé sólové album je dílo člověka, který svoje sólové ambice zbytečně dusí pod pokličkou. Uvidíme, do jakého dobrodružství se Gossard vrhne příště.