Už deset let se těší Pharrell Williams přízni slavnějších kolegů, s nimiž úzce spolupracuje a vymýšlí jim dokonalé beaty na jejich počiny. Tento rok je ale pro něj přelomový – s druhou sólovkou se konečně osamostatnil natolik, aby se stal rovnocenným hráčem v první lize R & B. Přechod od průmyslového popu Snoop Dogg, Justina Timberlake či Britney Spears k sofistikovanějšímu projevu a la Daft Punk či Kayne West se vyplatil, byť ztřeštěnosti a lehkosti na úkor arogance tu naštěstí neubývá. Funky i retro vzpomínání na 70. a 80. léta tu samozřejmě nechybí, stejně jako euforická nálada a příjemný optimismus. Deset skladeb podmanivě duní pod šťavnatými beaty. Falsetto škádlí někdy vyzývavými až banálními texty, jazzově se kroutí pod čitelnými linkami a evokuje až podivuhodnou disco grotesku, která ne a ne přestat. Celková atmosféra se výborně hodí jak na kdejakou beach party, tak i k zamyšlenému poslechu. Taneční skladby střídají vyloženě písničkové formy, gospelové vytleskávání naruší sem tam vážnější smyčcové aranže, podmaňující svou hloubkou i triviálním zpracováním. GIRL štěkavě olizuje něžné pohlaví, domýšlivě si s ním pohrává, oslavuje jeho minulost v celé pop kultuře. A tomu se říká koncept, který nemá v R & B světě obdoby.