Nejpopulárnější kanadský flákač Mac DeMarco má na slávu jednoduchý recept. Sedmadvacetiletý písničkář zkrátka dělá jen to, co ho nejvíc baví – pije levné pivo, zevluje ve studiu, kouří kvanta viceroyek a natáčí obskurní a neskutečně vtipné videoklipy. Není divu, že jeho třetí studiovka This Old Dog se stala jednou z nejočekávanějších kytarových desek letošního roku.
Mileniálové žijící dennodenně ve virtuálním světě memů a post-ironie božského rošťáka DeMarca zkrátka milují. Jeho flanelky, analogové synťáky a obnošená trička jsou přitom ztělesněným staromilstvím. DeMarcova tvorba je občas označována termínem „dad rock“ (česky taťkovský rock) a opravdu nelze přeslechnout jeho zálibu v písních Paula Simona, Harryho Nilssona nebo Neila Younga. Jen s tím by ale těžko dokázal ohromit generaci dnešních teenagerů a vyprodávat jeden koncert za druhým, včetně toho, který se v srpnu uskuteční v pražské Meetfactory. Na své třetí desce This Old Dog opět předkládá ideální soundtrack pro líné nedělní odpoledne strávené s přáteli na dece v parku, vařením na chalupě nebo vyspáváním kocoviny. Těžko byste momentálně vedle britského výrostka King Kruleho a právě Maca DeMarca našli písničkáře, jejichž skladby dopadají na posluchače s lehkostí sněhových vloček, nedovolí mu opustit výběh osvobozující nostalgie a přitom se vyhnout křečovité sentimentalitě.